10. školní ples očima žákyně 9. ročníku

Náš ples
Náš ples mi přijde, jak se teď na to dívám zpátky do minulosti, vážně nádherný. Krásná výzdoba, všude hudba mísící se se smíchem a páry ladně plující po parketu. Byli tam lidi, které mám velmi ráda, ale většinou nemáme čas si v klidu popovídat, nebo si naopak pořádně užít. Rachot všude kolem, který by mi jindy přišel nepříjemný, ba i nesnesitelný, se teď stal jen jemným podkresem, něčím téměř nevnímaným na pozadí velké, zářivé události. Vlastně i lidé, jež většinou potkávám na školních chodbách s kamennými obličeji, se tu uvolnili a smáli na celé kolo.
Jen by mě zajímalo, proč zpětně na tu akci mám tak krásné vzpomínky, když v ten určitý moment jsem si přála vypařit se z povrchu zemského, být kdekoli jinde, jen ne v obležení spolužáků, učitelů, rodiny, ale i úplně cizích lidí. Nejspíš to bude tím stresem, jenž panoval ještě před akcí samotnou. Chlapci věčně pomáhali učitelům nosit těžké věci do sokolovny a pak zase zpátky. Dívky umývaly stoly, zapadané prachem z loňského roku, rovnaly židle ke stolům a nakonec všichni dohromady zdobili sál všelijakými ozdobami. A samotný večer před plesem musel být snad ještě horší. Nevím jak jinde, ale v naší domácnosti se řešilo, jakou barvu lodiček zvolit k takové či makové barvě šatů, jestli je vhodné vyzvat někoho k tanci, popřípadě, jak se vlastně tančí. No, a když to potom všechno přišlo, byla jsem tolik plná těch negativních emocí, že jsem se jen modlila v brzký konec.
Co to asi je, ta tajná ingredience, které dělá ples? Možná hudba, lidé se cítí uvolněnější, když hrají libozvučné tóny. Jenže ne všichni mají stejný styl. Co jednomu přijde jako rajská hudba, jinému může trhat uši. Tím to nebude. Možná přítomnost přátel? Nebo třeba krásně zdobený sál? Jen si vzpomenu na tu nádhernou výzdobu v naší sokolovně, už mám na tváři nepatrný úsměv. Pravděpodobně svou roli hraje i alkohol. Z největšího morouse uděláte komika a ani vás to nestojí moc námahy. Nejspíš to bude kombinace všeho zároveň. To co dělá ples skutečně plesem. V tuto chvíli si i já uvědomuji, jak skvělé m
i to připadalo. Nemůžu se dočkat příštího plesu. Viktorie Veselá, IX. třída