Zápis dětí do školy se u nás díky všem pedagogům, kteří se na jeho přípravě podíleli, stal pro děti zážitkem, na který budou dlouho vzpomínat. Po přivítání paní učitelkou děti uvítala pohádka „O Červené Karkulce“.
Postavy z pohádky pak provázely děti celým zápisem. S Karkulkou děti počítaly, s babičkou určovaly barvu a tvary a s vlkem dávaly tvarům správný směr. Panu myslivci poskládaly puzzle, zazpívaly mu nebo mu řekly nějakou hezkou básničku. Také s paní učitelkou děti plnily drobné úkoly.
Ráda bych také ocenila žáky, kteří se skvěle zhostili svých pohádkových rolí a měli velice milý přístup ke všem dětem, které se zápisu do 1. třídy zúčastnily.
text: Dana Pelajová
Zvoní telefon! Paní třídní učitelka starší dcery má prosbu: „Mohla byste napsat článek o zápisu do 1.třídy.“ Tentokrát té mladší dcery. Nepamatuji se na svůj zápis, proto těžko hodnotit. Musím se tedy zeptat svého budoucího prvňáčka, jaký dojem to na ní zanechalo.
A co můžu dodat jako rodič? Dnešní doba je plná aktivit, vjemů, reklamy, na kterou děti slyší. My rodiče budoucích prvňáčků jsme dostali lekci! Děti si i v téhle přetechnizované době chtějí hrát, pořád zůstávají dětmi, proto pohádka o Červené Karkulce na úvod byla milá, hudební doprovod s živým zpíváním se líbil jistě nejen mně. Je ovšem důležité podotknout, že já nesledovala tak pohádku, nakonec tu dávno znám, tolikrát jsem ji přečetla svým dvěma dětem, jako soustředění a očička těch dětí. Bylo jim jedno, kde jsou a proč. Chtěly si jen hrát a užít si to.
Po skončení pohádky bylo třeba předvést, jak jsou naše ratolesti, tolik „bažící po vzdělání,“ připraveny se utkat s povinnou školní docházkou.
Namalujte postavičku, prosí paní učitelka s milým úsměvem na rtech. To je výzva. Pro děti, které mají pár minut sedět a soustředit se, vysvobození. Malujeme tedy. Někdo tatínka, jiný maminku. Moje ratolest princeznu i s náramky. Jak jinak! Některé děti jsou hotovy a jdou k samotnému zápisu. My jsme ještě nedomalovaly sluníčko a mráčky, na obrázku přece nesmí nic chybět.
A je to tady!
Vstupujeme do třídy. Několik stanovišť. U každého jedna z postaviček pohádky, kterou děti před chviličkou zhlédly. Vlk, Červená Karkulka, babička, myslivec a v neposlední řadě pí.učitelka s formulářem a tužkou v ruce.
„Tak za jakou postavičkou se vydáme?“ ptá se paní učitelka mojí dcery. Ta má jasno. Pojmenováváme tvary a určujeme jejich barvy za pomoci pohádkových postaviček-žáků prvního stupně ZŠ Vémyslice. Paní učitelka pilně zapisuje, ani nevím co, pro mě je důležité, že se moje dítě nenudí! Asi jsme prošly. Do košíčku, který jsme dostaly při vstupu do třídy padá první odměna.Pokračujeme dál…..čísla nám jdou také skvěle a dostáváme další mlsotu. Za nebojácnost nebo vědomosti? Ale to už je jedno, ne? Vlk nám dal trošičku zabrat, měl masku a to se mé dceři asi moc nelíbilo, no nic, musím se zeptat. Popletenou pohádku jsme také zvládly, snad. A paní učitelka zaznamenává. Tygr v lese, vedle Červená Karkulka s bábovkou v košíku, moje dcera kouká ke všem čertům se slovy, že vše je v pořádku! Začíná mi být pěkné vedro. Připisuji její nesoustředění na vrub masky vlka a rozhlížím se po třídě. V duchu si říkám:“Moje dítě se baví.“ Aspoň doufám. Myslivec si na nás připravil puzzle. To je něco pro nás, nevidíme, neslyšíme a za chviličku dostáváme další přírůstek do košíčku.Čeká nás poslední stanoviště.“Najdi nejmenší brýle a vybarvi je žlutou pastelkou,“ zní pokyn paní učitelky.
Docela je mi líto, že už to máme v kapse. Netrvalo to nijak moc dlouho. Snad se paní učitelka dozvěděla vše, co potřebovala, o dovednostech a znalostech, snad dostačujících k přijetí mé dcery do první třídy. 1.září tohoto roku nastupujeme. Dcera si nese domů košíček sladkostí a zážitky ze zápisu do první třídy ZŠ Vémyslice. Pochybuji, že poslední fakt si vůbec uvědomuje. Zábavnou formou jsme asi přijati a o to jde, ne?
text: Pavlína Teciková
